DUŠEMLUVA - MANIFEST

O ZVUKU

Na počátku byl zvuk.
Vibrace kdesi hloubce, spíše zachytitelná pocitem než myšlenkou...
Zvuk, který předchází světlo.
Vesmír se neustále dynamicky naplňuje životem a každá životní forma má svou píseň.
Každá planeta, každá hvězda vibruje a zní prostorem.
Jsou písně vnější a písně pod povrchem. A lidská bytost může naslouchat všemu, neb její uši jsou dvojí.
Abychom se mohli podílet na vytváření harmonie, je třeba umět slyšet pod obojí.
A také znát svou vlastní píseň, která, rozezněna do plnosti, dokonale ladí s písní veškerenstva.
Ovládnout svůj hlas ve všech podobách znamená mít možnost spřádat jemná neviditelná vlákna života a vyšívat jimi vzory a obrazce do plátna prázdnoty.
Neovládnout svůj hlas znamená setrvat v určitém sebepopření a chaosu. Hudba je nejstarší a nečistší formou tvořivosti.

O ZPĚVU

Věřím, že zpěv jakožto nástroj svobodného vyjádření duše patří mezi základní schopnosti každé lidské bytosti. Možná jsme někdy uvěřili někomu, kdo nám řekl , že zpívat neumíme, avšak to byl jen jeden ze způsobů, jak umlčet naše duše a vzít nám naši sílu. Zpěv může být mnohem více, než jen vyprávění příběhu v písni... Může být spojením s něčím, co se nachází jinde. Schopností hovořit s jinými bytostmi přírody, vytvářet mosty do jiných světů, a také léčit duševní zranění. Když jsou současně otevřeny brány hlasu, těla, mysli a srdce, otevírá se prostor zázračnému. Proto má zpěv ve všech tradičních kulturách vždy zásadní a nenahraditelný význam.
Proto je tak důležité vzít si svůj hlas zpět.
A jak to udělat? Nejlépe tím, že jej odevzdáme tomu nejlepšímu v nás... :)

"Nemůžeme žít ve světě, který není náš. Ve světě, který nám interpretuje někdo druhý. Zprostředkovaný svět nikdy nemůže být DOMOVEM. Hrůza dnešní doby nás nutí, abychom se znovu ujali svého naslouchání, abychom začali používat svůj vlastní hlas, abychom uviděli své vlastní světlo."

~ Hildegard von Bingen, přezdívaná Sybila Rýnská (1098 - 1179!)

Český překlad: Kateřina Grofová

MÁ CESTA ZPĚVEM

Kráčím cestou CELISTVÉ PRÁCE S HLASEM.
Což se těžko představuje, a navíc to pro každého znamená něco jiného. Abyste mi rozuměli - nechci tvrdit, že to vidím celé. :) Ale snažím se při zpěvu propojovat co nejvíce rovin, jakých je lidské vnímání schopno.
Můj zpěv nevychází z technik, ale z přímých potřeb duše. Zpěv je pro mne o propojení a rozšiřování pozornosti - v těle, v dechu, v srdci, mysli, duši, případně v krajině - prostoru.

Dobře rozumím různým zábranám a blokům, které si neseme v osobním i kolektivním poli, jež nám brání ve vyjadřování...protože má vlastní cesta ke svobodnému hlasu nebyla jednoduchá.

V raném dětství jsem měla silně rozvinutou synestezii - tedy splynutí smyslového vnímání. Milovala jsem poslouchání krásné hudby, která mne vždy zanesla doslova do jiných světů, neb jsem viděla hudbu ve vícerozměrných obrazech, doprovázených třeba i různými vůněmi a jinými, těžko popsatelnými pocity. Tento stav se mi stále vrací, pokud mám možnost se dostatečně uvolnit - pomáhá mi také lépe zachytit a vyjadřovat významy slov.

V tom čase se u nás také stále zpívalo - v moravské části mé rodiny ze strany matky byl zpěv ještě přirozenou součástí života...dědeček si dodnes po celý den brouká, aby nemusel myslet na nesmysly :)

Neměla jsem nikdy žádné pěvecké ambice, spíše výtvarné, a na pěveckou dráhu mě vždy postrkovali ostatní. Prošla jsem si mnoha lety v lidovém dudáckém souboru při ZUŠ Aš, poté sólovým i sborovým zpěvem.

Nicméně, v důsledku určitých složitostí v mém dětství jsem narazila na menší zádrhel - jakmile jsem vyšla na pódium, přepadl mne smrtelný děs. Nebyla jsem schopná vydat tón. A když ano, zjistila jsem většinou, že jsem ony pečlivě vybrané, náročné klasické písně neměla zrovna nejmenší chuť zpívat.
Také jsem totiž odmalička byla velmi citlivá na význam slov, a obecně dostupný a uznávaný výběr většiny mne nijak neuspokojoval...Zároveň jsem procházela psychicky náročnějším dospíváním s velkou dávkou samoty. Dospívala jsem v prostředí, kdy celý můj umělecký projev nebyl moc vítán. Také jsem svou hypersenzitivitou obvykle nasávala emoční bordel ze ve všech okolo. Proto jsem logicky potřebovala najít způsob, jak ze sebe dostat toxické emoce, abych se z nich nezbláznila. Naštěstí jsem se rychle naučila je vykřičet - v tom důsledku jsem trávila po mnoho let mnoho času halekáním po zakletých sudetských lesích. Při tom mne samozřejmě nesměl nikdo slyšet, natož vidět :)

Ve chvílích očištění a ztišení mne pak krajina na oplátku učila. O zpěvu, i o krásách a tajemstvích Přírody. A také o svých zraněních a zakletích, které jí lidé způsobili...

Snažím se to proto neustále zemi vracet, kamkoli mne cesta zanese.
Krajina totiž miluje náš zpěv a hudbu, a velmi jí tato krásná lidská část schází. Přinejmeším po mne to bytosti lesů a luk často vyžadují :) Za celý svůj život jsem neztratila nikdy své niterné spojení se Zemí, hluboké spojení (někdy až příliš hluboké - pro život v dnešní civilizaci), zřejmě podpořeno i mým zrozením na Salish Coast.

S příchodem Prahy se mi při studentských letech také otevřel nový svět hlasových technik. Začala jsem také objevovat nové přístupy ke zpěvu a více jsem experimentovala se zvukem jako takovým. Absolvovala jsem mnoho zajímavých hlasových lekcí zejména od zahraničních lektorů (Ridina Ahmed, Saba a Mietek Litwinski, Smadar Imor, Signe-Marie Lindstrom, Jill Purce...) a z každé si vzala to, co mi dávalo smysl a postupně tyto techniky zabudovávala do své skládanky.

Všem jmenovým jsem velmi vděčná za jejich inspiraci.

Mým velkým učitelem a inspirátorem byl také Luděk Golat - operní pěvec, jogín, také bývalý ředitel ostravského divadla. Ačkoli jsme se setkali jen párkrát, to, co mi předal, bylo zcela zásadní :)

Za zvláštní zmínku stojí také osmiletá spolupráce s tanečnicí Antonií Svobodovou, která mne v hlasovém rozvoji posunula asi nejvíce. Hlasově-výrazově-taneční improvizace je zcela výjimečná disciplína, která mne nutila neustále se ponořovat do větších hloubek a šířek vlastní výrazové kapacity, a také vnímat najednou zvuk, obraz i prostor. Často přitom zapínám již výše zmíněnou synestezii.

A nakonec mne o neuvěřitelných možnostech zpěvu a rozlišování jednotlivých vibrací velmi naučilo mnoho let a mnoho nocí s tzv. Mistrovskými rostlinami síly... a různé šamanské zkušenosti na mých cestách vnitřními a vnějšími krajinami.

Přišlo ke mně v tomto období mnohem více obřadních a léčivých písní, než jsem byla schopná zachytit.

Některé nahrávky v syrové podobě najdete zde: https://soundcloud.com/nami-maria-halingten

Všem jmenovaným učitelům a inspirátorům ze srdce děkuji.
A také všem nejmenovaným, kteří mi věřili ve chvílích, kdy jsem si nevěřila. :)